Jdi na obsah Jdi na menu

Olomouc, Oswětim + Dny NATO Ostrava 17-18.9.2016

8. 10. 2016

Olomouc, Oswětim + Dny NATO Ostrava 17-18.9.2016

 

Olomouc - Sladovní  103/3, 779 00 Olomouc  GPS :  49.604113, 17.277390

Dny NATO    GPS : 49.699400, 18.128219

 

 Web:       Veterán aréna Olomouc

Web:        Oswětim

 

 

Letošní rok jsem navštívil několik leteckých dnů a na konci léta jsem tradičně chtěl navštívit Dny NATO. Loni nám to z různých důvodů nevyšlo a tak jsme se na letošek těšili jak malej Jarda na vánoce. Přiletět měl A 400M Atlas, B1B Lancer, Rafale, Mig 21 a mnoho dalších super letadel a vrtulníků.

 

Na neděli tedy byl program jasně daný, to navštívíme letiště, chodí tam míň lidí a i s ohledem na počasí to byla jasná volba. Zbývalo tedy naplánovat program na sobotu. Jelikož jsem já i Honza chtěli již dávno navštívit Veterán arénu v Olomouci, první zastávka byla jasná. Pak jsme plánovali navštívit letecké muzeum v Kunovicích a letecké muzeum v slovenských Piešťanech, nebo se znovu vydat do Polska a navštívit tam koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau ve městě Oswětim. V roce 2013 jsme tam již byli, ale prošli jsme si jen Auschwitz II – Březinka  za městem a nenavštívili jsme hlavní tábor ve městě, který se jmenuje Auschwitz I – Oswětim.

 

Kdo všechno pojede, to jsme řešili poměrně dlouho, já s Honzou jsme byli ihned domluveni, ale zbývaly ještě dvě místa. Postupně mi všichni odříkali, i Pavel, který se musel starat o babičku, Karel měl domluvený nějaký výlet a ostatním se to prostě nehodilo. Takže jsme nakonec jeli jen ve dvou. Před jízdou jsem uklidil a dotankoval mýho fokuse, nahrál jsem do navigace všechny potenciální zastávky a zbývalo jen vyrazit. Odjezd jsme domluvili v sedum hodin z Letňan a s kufrem plným foťáků, řízků a troškou náhradního oblečení jsme vyjeli směrem na Hradec Králové.

 

Cesta nám utíkala hezky a než jsme se rozkoukali, byli jsme v Olomouci. Počasí se začalo horšit a tak jsme rádi zapluli do nového muzea v Sladovní ulici, hned vedle velkého obchodu s elektronikou a obchodu s veteší, tepláky a potravinami z Polska, který nás masíruje v televizi reklamami, ,,XXXX je levný! ´´ U muzea je vyhrazené parkoviště, kde se dá bez problémů zadarmo zaparkovat a po projití recepce, zaplacení vstupného a poplatku za focení, se vstoupí do hlavní haly.Ta je příjemně prosvětlená, nasvícená a opravdu krásně se tu fotily a obdivovali všechny auta a motocykly. O všechny auťáky je evidentně velice dobře postaráno a v přízemí je mnoho aut, kde nás nejvíce zaujala největší sbírka značky Wikov, dále pak Zetka, Tatra, Praga, Aero a Škoda. Jako doplněk je ve vitrínách vystaveno mnoho dobových věcí, od telegrafů, telefonů, až po gramofony a různé doplňky k autům. Po prohlídce spodní části haly, se dá vystoupit do patra, kde je další velká sbírka užitkových vozů a mnoho dalšího. Popisovat vše, by zabralo mnoho času, podívejte se ve fotogalerii. Ze shora je také zajímavý výhled na dolní část muzea a dají se tak pořídit fotky z nadhledu.

 

V Olomouci se nám mooc líbilo a myslíme, že i v Mladé Boleslavi by si měli udělat čas a dojet se sem podívat, aby viděli, jak má vypadat auto muzeum. Čas byl ale neúprosný a tak jsme přepli navigaci a vyjeli směrem Oswětim. Kupodivu i cesta za hranice nám utíkala velice příjemně a navigace nás rychle dovedla do cíle, na parkoviště u tábora. Pak jsme udělali pár fotek hlavního vstupu do tábora a chtěli jsme vstoupit dovnitř. Obsluha nás poslala zakoupit si lístky a slečna na pokladně měla první volný termín až na půl pátou odpoledne. Vzhledem k tomu, že bylo něco po jedné hodině a nestihli bychom se včas vrátit a ubytovat se v domluveném penzionu, jsme po krátké procházce po okolí vyjeli do Havířova, do penzionu U krtečka.

 

Návštěva v Oswětimi byl tedy naprostý debakl a po návratu domů, jsem zjistil proč. Protože jsem kopyto a podcenil jsem přípravu. Po prostudování webu tábora a několika stránek, kde různí cestovatelé píší své zkušenosti, byl jasný důvod našeho neúspěchu. Problém byl v tom, že podzim, je nejvíce frekventovaný mnoha cestovními kancelářemi a i všemi výletníky. Je tedy nutná rezervace na stránkách  klik , kde si zamluvíte termín návštěvy a lze si zde vybrat i jazykovou verzi výkladu. Zde jsou prohlídky s průvodcem a podle návštěvníků trvají cca dvě hodiny a určitě se doporučuje nechat děti doma a na samotnou prohlídku jít bez větších zavazadel. Pro větší baťohy je u pokladen úschovna za 2 zloté.

 

My jsme tedy po neúspěšné prohlídce vyjeli zpátky do Čech. Nejdřív jsme ale museli zaplatit deset zlotých za parkování, a pak už nás čekala jen cesta deštivým Polskem do Havířova.  Navigace nás opět spolehlivě dovedla až na parkoviště u penzionu a potom nás milá paní ubytovala v jednom z apartmánů. To je ovšem poněkud nadnesený výraz pro bývalý bar, který byl upraven pro přespání až čtyř, či více znavených upocených kopáčů. Místnosti byli tmavé, zatuchlé a na chodbu pronikal smrad z kuchyně a výčepu. Povlečení i pokoj byl ovšem jinak čistý a za lidových třistapade, jsme přimhouřili oko. V penzionu fungovala i restaurace a tak jsme v našem apartmá otevřeli okna, aby jsme vyvětrali a šli se najíst. Jídlo i pívo celkem šlo, hlavně to pívo a večer už jsme jen na ČT 24 sledovali počasí na neděli. To vypadalo velice slibně a i dnešní účast asi 45 tisíc návštěvníků dávala naději, že v neděli sice přijde trochu více lidí, nebudou to však stotisícové davy.

 

Ráno jsme vstávali brzo a bez otálení vyjeli do Mošnova. V navigaci jsem si nastavil jako cílový bod příjezdovou cestu k letišti a ještě bez všech těch kolon míříme k cíly. Auto parkujeme raději ihned na jednom z prvních parkovišť se zpevněným povrchem a pěšky jdeme k letišti. Postupem času se objevují kvanta aut a začíná nekonečná kolona , která se táhne od letiště a má několik kilometrů na všechny strany. Holt jsme už zkušený návštěvníci a tak víme, že stát kolonu při příjezdu je pěknej opruz, ale velký problémy jsou při odjezdu, kdy jsou kolony ještě horší.

 

Díky našemu inteligentnímu rozhodnutí, jsme vyjímečně na letišti včas a tak stíháme snídani v podobě klobásky a piva, projdeme si větší část stojánky a uděláme si plno fotek. Pak si kupujeme další pití a jdeme k hrazení, abychom měli co nejlepší výhled na dynamické ukázky. Na zemi byli letos asi největší tahák bombarďáky B 52, B1B, transportní  A400M, vrtulníky NH-90, AH-64 Apache, Eurocopter Tiger, CV-22B Osprey, stíhačka Mig 21 a pak Eurofighter Typhoon z celkem pěti států, kde je tento letoun ve výzbroji. Dále francouzký Rafale, náš Gripen a německé Tornádo, KC-130 námořní P-3C Orion a E-3A Sentry.

 

Dynamické ukázky byli pěkné, střídali se pozemní i vzdušná vystoupení a vše mělo pěkný spád a dynamiku. Kompletní výčet techniky je na stránkách http://www.natodays.cz/ . Počasí nám přálo, nepršelo a mraky na obloze byli hezké pozadí pro všechnu tu leteckou techniku. Čas nám rychle ubíhal a tak po vystoupení těch největších hvězd jsme ještě jednou prošli část stojánky a pak už byl čas k návratu. Pěšky jsme si v klidu došli k našemu autu a sledovali jsme ostatní, jak se trápí v nekonečné koloně. My jsme jen nastoupili do auta, vyjeli z parkoviště a po několika stech metrech už jsme byli na hlavní silnici směr Olomouc.

 

I cestu zpátky jsme naplánovali přes Olomouc a Hradec Králové, která je o kus kratší, ale dle navigace časově náročnější. Nakonec jsme nelitovali, protože na D1 se kupodivu opět tvořili kolony, bylo tam několik bouraček a my si v klidu jeli až do Prahy.

 

S Honzou jsme se shodli, že až na debakl v Polsku to byl super výlet a příští rok to bude jen lepší. A určitě už nebudeme nocovat nikde v Havířově, neboť tam je snad nějaká horor zóna, protože jsme tam nocovali již podruhé a pokaždé to byl děs.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář