Jdi na obsah Jdi na menu

Krakow - Kopalnia soli Wieliczka 4.4.2009

10. 1. 2014

Krakow - Kopalnia soli Wieliczka 4.4.2009

 

http://www.kopalnia.pl/

 

 

Tento výlet byl vcelku neplánovaný, o to silnější zážitek v nás zanechal. Původně jsme s mým švagrem Honzou, a jeho bratrancem Michalem jeli do polského muzea letectví v Krakově,na které jsem narazil při surfování po netu. Jejich stránky vypadali suprově, otevírací doba v podstatě celoročně, tak jsme ve třech naplánovali cestu. Přes Brno po D1 pak na sever na Ostravu a přes Český Těšín do Polska.

Tradičně v sobotu, hodně brzo ráno jsme naskočili do Michalovy octávie , nastavili jsme navigaci na Kraków, aleja  Jana Pawła II 39. Čekala nás štreka přes 550 km. Než jsme se nadáli, přejeli jsme hranice a mířili podle pokynů navigace k cíli. Pomalu jsme se blížili k parkovišti u muzea a všude byl nezvyklý klid. Nikde nikdo, parkoviště skoro prázdné a za plotem postával nějaký místní Hujer, který nám rukama nohama vysvětlil, že dnes je zavřeno...  Polil nás mrtvolný pot a jen jsme přemýšleli, co teď. Jestli si projít město a jet domů, nebo navštívit Oswětim, která je vcelku nedaleko. Ono projet skoro 1200 kiláků a udělat si jen procházku po centru a dát si zmrzku je docela odvaz. Pak jsem si ale vzpomněl na Wieliczku, solný důl ležící v podstatě na předměstí Krakova. Hupli jsme do auta a popojeli na adresu  Daniłowicza 10,Wieliczka. U dolů jsme zadarmo zaparkovali a šli si koupit vstupenky. Neměli jsme však dost zlotých, protože jsme nepočítali s takovou sumou. Vstup do let. muzea měl být 14 zlotých a tady chtěli asi 70 za osobu. Naštěstí platební karty berou i tady, takže po zaplacení si nás přebírá průvodce a po dlooouhých schodech mizíme pod zemí jako krtci.

Následná prohlídka byla naprosto úžasná, výkladu v polštině je vcelku bez problémů rozumět a čas zde, více než 130 metrů pod zemí , utíká jako voda. Je neuvěřitelné, co vše dokázali místní lidé za několik set let vytvořit. Několik kilometrů chodeb, několik obrovských sálů, solná kaple, ale i všechny ty sochy, plastiky a i lustry. Alespoň malou představu si uděláte ve fotogalerii. Po prohlídce nám dává průvodce chvíli volna na občerstvení a nákup suvenýrů. Při čekání  jsme překvapeni, že i zde pod zemí mají wifi free a tak posíláme do Prahy pozdravy. Teď už nás čeká jen cesta nahoru a jsme nadšení že se svezeme hornickým výtahem. Malá klícka tak pro 8 lidí je naším průvodcem nacpaná snad dvaceti vysmátými lidmi a po zacinkání zvonku letíme nahoru. Nahoře posledních pár fotek, dojídáme sváči z domova a pak už naše auto po krátké zastávce na dotankování ukrajuje stovky kilometrů dělících nás od domova.

Toho, že se výlet takhle zvrtnul vůbec nelitujeme, oni ty neočekávané překvapení jsou opravdu nejlepší. Jestli nevíte, kam na výlet a Koněpruské jeskyně už vás nebaví, zkuste solné doly.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář