Jdi na obsah Jdi na menu

Autostadt + VW Museum Wolfsburg 17.11.2016

8. 12. 2016

Austostadt + VW Museum Wolfsburg 17.11.2016

 

Autostadt - GPS : 52°26'06.3"N 10°47'52.0"E           

 

VW Museum - GPS : 52°25'40.2"N 10°48'36.7"E      

 

Zima nám už pomalu klepe na dveře a stále jsme nespáchali, mimo výjezdu na Dny NATO, nějaký větší výlet. Začátkem roku a na jaře, jsem byl pořád v práci, nebo jsme běhali kolem rekonstrukce bytu, v létě to taky nějak nevyšlo a tak nám zbyl podzim. Letos vyšel listopadový svátek na čtvrtek, v pátek jsme měli v práci skoro povinou dovolenou, což nás hrozně štvalo wink, a pak následoval volný víkend. Tím byl termín výletu jasný, měli jsme na to čtyři volné dny. Osazenstvo našeho vozu jsme byl já, Honza a Pavel. Všem nám nejvíce vyhovoval čtvrtek, počítali jsme s tím, že v DDR bude všední den a v muzeích tak nebude tolik lidí jako o víkendu.

 

Do Wolfsburgu nás čekala cesta dlouhá 450 km, takže jsme vstávali před pátou a kolem šesté jsme vyjížděli z Prahy. Pak jsme jen ve Veltrusích nabrali Pavlíka a vyrazili po D8 do Německa. Samozřejmě jsme byli nabaleni řízky, klobáskami, troškou zeleniny a Pavel měl i pivko, aby mu cesta líp utíkala. Cesta nám utíkala parádně, jen byl velký provoz kamionů, což jsme ale očekávali. První zajímavost na naší cestě bylo letiště Leipzig/Halle, kde mají základnu obří dopravní Antonovy. My jsme z auta zahlédli jen dva kolosální An 124 Ruslan. Dají se tu ovšem vidět i AN 225 Mrija, či nově znovuoživený An 22 Antei. Velkou zajímavostí jsou pojížděcí dráhy nad dálnicí, kdy letadla po celkem subtilním mostě jezdí nad auty. 

 

Další zajímavost bylo to, že Pavel, díky konzumaci pivka potřeboval navštívit záchod, takže jsme museli zastavit. To by nebyl problém, jenže ona zajímavost nastala po opětovném nastartování auta. Zabimbal alarm, na displeji se objevil výstražný trojúhelník a nápis: Engine malfunction. Po vyrašení smrtelného potu, chvilce paniky a zmateného pobíhání kolem jsme dali hlavy dohromady a začali mudrovat co budeme dělat. Do cíle nám zbývalo asi 160 kilometrů a po důkladné prohlídce auta, jestli z něj něco neteče, nekape, či něco neupadlo, jsme museli konstatovat, že vše vypadá dobře. I motor zněl jako normálně, spotřeba paliva byla taky v poho, divné čmoudíky z vejfuku nešli a tak jsem rozhodl, že se z toho nezblázníme a risknem to jet dál. Spoléhal jsem přinejhorším na mojí pojišťovnu, kde si platím nadstandartní asistenci po celé Evropě, že by mi zajistili odtah a záchranu. 

 

Honza, věrný divák Simpsonů, přišel na geniální nápad, jak vyřešit problém s autem. Houmer, prý podobné problémy řeší tím, že otravné kontrolky přelepí žvejkačkou, či samolepkou. Žádnou samolepku jsme ale nenašli, a tak jsme dělali jako že nic a frčeli jsme dál. Nejsme přece žádní poserové!

 

Do Wolfsburgu jsme dorazili před jedenáctou hodinou a ihned zamířili k muzeu Volkswagenu. U muzea je prostorné parkoviště, kde se dá zadarmo zaparkovat, navíc přes ulici je mekdonald, kde se dá taky zastavit a případně se občerstvit. Vstupné do koncernového ráje stojí 6€, za parkování, ani za focení se neplatí.

 

V expozici je nejvíce zastoupen Brouk, v různých verzích a karosářských variantách. Coupé Ghia, kabriolet, vojenské i policejní verze a také první série z roku 1943, či jedny z posledních kusů z devadesátých let. Muzeum, ale nabízí i ostatní typy, významné pro automobilku, zajímavé jsou i závodní vozy, koncepty a rekordní auta. Po více než hodině prohlídky, nakoupení suvenýrů a svačince vyrážíme po mostě přes „středoněmecký průplav” do nedalekého Autostadtu.

 

Ten leží jen pár minut jízdy od muzea a již z dálky jsou vidět dvě skleněné věže a nedaleká továrna, jejíž dominantou jsou čtyři komíny z červených cihel. Cesta k Autostadtu je dobre značená, my jeli pro jistotu i ten kousek s navigací a ta nás již záhy navedla na pakroviště. Zde jsou parkoviště placená, při vjetí vyjede z automatu plastová čipová karta, která se při odjezdu prožene platebním automatem a po zaplacení několika málo Eur si s ní otevřete závoru při výjezdu. Po zaparkování jsme s malou pomocí milé slečny z ostrahy již mířili k vstupu do Autostadtu.

 

Na recepci jsme opět nafasovali místo vstupenky čipovou kartu, tentokrát za 15€ a s její pomocí jsme mohli začít prohlídku všech expozic. Ve vstupní hale, která je obrovská, jsou recepce, různé restaurace a velký výběh pro malé děti, kde si můžou nejenom hrát, ale pomocí interaktivních tabulí, dotykových obrazovek a praktických ukázek prohlédnout koloběh energie v přírodě a poznat základy stavby různých strojů, a samozřejmě aut. To jsme mi vzdělanci jen povrchně prosvištěli a mizeli z dosahu vřeštících malejch Helmutů někam, kde už budou auťáky!

 

Samotný VW park je obrovský, má cca pětatřicet hektarů a jsou zde mezi umělými jezírky a parčíky pavilony jednotlivých automobilek. Postupně jsme navštívili všechny, jmenovitě VW, Škoda Seat a Audi. V každém pavilonu byly vždy vystaveny nějaké aktuální modely, auta se dala většinou i prozkoumat i zevnitř a zkusit si jak se v nich sedí. Ve stánku VW byl vystaven i koncept Tiguanu GTE, ale v podstate to byl zase jen další klon notoricky známého auta. Byť jen trošku designově upraveného. Po projití těchto pavilonů jsem si připadal jak po návštěvě v autosalonu Simplyklefa na Jarově a tak jsme ještě utíkali do budovy vyzdobené logem Lamborghini, spravit si celkový dojem.

 

U Lamborghini nás však obsluha vykázala s tím, že prohlídka je možná až za několik desítek minut. Není to totiž klasický stánek automobilky, ale pavilon zaměřený pouze na prezentaci Aventadoru. Dvakrát za hodinu se otevřou vstupní dveře a budova se zaplní návštěvníky, kteří, stejně jako my, shlédli reklamní spot na nové Lambo. Po skončení videa se objevil kouř a otočila se celá jedna stěna, na které byl Aventador v celé své kráse.

 

Pak už jsme přes celý park spěchali do asi nejlepší budovy celého parku, ZeitHausu. Tady je umístěn obchůdek se suvenýry, restaurace a hlavně sbírka aut v několika patrech. I zde mají několik brouků a golfů, ale sbírka je vcelku obsáhlá a dají se tu spatřit skutečné skvosty. DeLorean DMC-12, Jaguar type E, Bugatti Atlantic, Cord 812, a mnoho a mnoho dalších krásných aut. Zde jsme jednoznačně strávili nejvíc času a nacvakali nejvíc fotek. Po prozkoumání všech pater veliké budovy, jsme již zamířili k východu, kde jsme hodili vstupní karty do sběrného boxu a pomalu šli k autu. Po cestě jsme zaplatili 3€ za parkovné a popojeli do nedalekého mekáče na kávičku. Po nastartování se opět objevila varovná hláška „engine malfunction”, která nás opět trošku znervózněla, ale plni odhodlání a se staženejma půlkama jsme vyrazili směr domů. Auto nezklamalo a po několika hodinách opatrné jízdy jsme dojeli na jednu nádrž zpátky až do Veltrus, kde jsme se rozloučili s Pavlem a pak už jen zbývalo dojet pár kilometrů domů. 

 

I přes lehčí stres, jestli dojedeme, se nám výlet moc líbil, navíc se to dá ujet na jednu nádrž, takže ani cena za dopravu nebyla nijak vysoká. No a pro všechny zvědavce, co se vlastně stalo s autem, mám jednoduché rozuzlení. Mému autu došlo aditivum EOLYS DPX176, které se mixuje v nádrži s naftou a pomáhá s vypalováním sazí v DPF filtru. Doplňovat se musí po cca 60 000 km a zrovna po cestě to na moje auto přišlo. Doplnění, servisní prohlídka, diagnostika a regenerace filtru - 7000,-  crying Vánoce na krku a tokovýhle výdaj............

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář